† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11Včera jsem dlouho do noci byla u Rockera doma, pokuřovali jsme vodní dýmku, dívali se na filmy, požívali hroznový víno ve čtyřech skupenstvích (tabák, rozinky, vynikající ryzlink rýnský:pozdní sběr 2006 z tesca, hrozny) a bylo nám náramně. Vyslechla jsem dokonce i vcelku originální komplimenty, protože jsem se jich dožadovala, např. vychvaloval moji inteligenci tím způsobem, že mi musel tuto lichotku dvakrát vysvětlit :o) Patří mi to. Pak teda dodal, že v těch kalhotách NEMÁM pěknej zadek.
Zbožňuji ve večerních hodinách hovory s inteligentními muži, kdy se akorát chodí kolem horký kaše a oba se tím baví, bez jakékoliv oplzlé sexuální narážky, gesta. Hravě a zároveň opatrně vstupuju do jeho myšlenek, nijak se nekaju, tvářím se, jako že odhazuji pozlátko, toto je ta pravda, se mnou můžeš mluvit bez obalu. Někdy se plynoucí hovor spontáně dostane do hladiny skrytých významů, k pikantnějším detailům obvykle delikátně ukrytým.
Nic si nedovolil, akorát zíral. Ani by se to nehodilo, ačkoliv vzduch byl nabitý elektřinou. Občas obohatil hovor poznámkou o svém soukromí. V tomto duchu: Všechny holky, co mne kdy sváděly byly přiliš pod úroveň požadované inteligence. Taky se zmínil o tom, že "měl" holku, jak příliš aktivní, tak prkno, což mě přivedlo na myšlenky, jestli náhodou není panic.
Každou hodinu jsem se pokusila zaostřit na monitor, abych zjistila, že už je čas osedlat zmoklé kolo, vyslechnout přání svého hostitele a znovu ulehnout do tepleho polštáře.
O půl čtvrté ráno, jsem se pěkně bála, když jsem projížděla na kole promoklým staveništěm. A to jsem Rockerovi chvíli předtím povídala, že se bojím jenom smrti. Tak jsem mu na obligátní dotaz "zda jsem dorazila v pořádku" napsala kromě obvyklého: "jsem v teple a bezpečí domova", jaká jsem lhářka.
V té zprávě stálo i to, že si mě zamiloval. Znervóznilo mě to. Je to svazující pocit si k sobě někoho připoutat.
Jako největší bídačka všech dob jsem si domluvila rande s Uchem (stále se se mnou chce stýkat!) na úterý a se spolužákem mýho bejvalýho milovanýho pana K. na čtvrtek (pan K. o něm říká, že je emociální pařez). Ne, ještě není čas, se znovu vrhnout do spokojeného loayálního vztahu. S nikým z nich.
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11Nečekejte, že vás tu budu zahlcovat blábolama o zdravý výživě a hubnutí. Všechny holky s poruchou příjmu potravy (PPP) nejsou potřeštěný kostry, kterejm se zvedá překyselenej žaludek při pohledu na vídeňskou kávu a tvarohový závin.
Každá nemocná se liší ve svých zvycích. Narozdíl od ostrašujících hubeňourek v časopisech pro náctiletý nesnáším vážení. Nebliju. Dokonce se líbím se sama sobě.
Nejsem ani kost ani kůže, protože mám 54 kil při výšce 171 cm.
Díky komentáři k mýmu komixu (od strikera, díky), jsem se (znova) zkusila s mým bláznovstvím něco dělat a tentokrát požádat o pomoc duši, která mě zná nejvíc ze všech duší. Přeci jen vás podrží i nakopne ten, komu se svěříte se svým problémem a plánem boje.
Tuším, že trochu přiberu, když se budu snažit "znormálnit" svoje stravovací návyky. Při nejhorším i trochu zhubnu, když budu hledat rovnováhu mezi moc a málo. Hlavně, když zvládnu jíst víckrát než jednou denně: obvykle je to extrémně malá/velká porce. Skoro by se dala najít závislost mezi sudým a lichým dnem :DD
A pak třeba zase dostanu měsíčky, budu moct mít jednou děti, nebudou mi padat vlasy, nebudu dostávat další a další alergie a už neodřeknu párty kvůli tomu, že sem přejedená tak, že se nemůžu hýbat.
Fascinuje mě, že všichni lidi, když mě vidí se přecpávat, tak si říkají: Jo to je dobře, že jíš! Jen si přidej!
To je hlavní nepochopení, který lidem s ppp prohlubuje jejich problémy. Propast mezi hladověním a přejídáním se zvětšuje až do extrému, kdy za jedno dopoledne nemocná sní porci jídla na dva dny (protože si to díky kalkulačce v hlavě chtě-nechtě spočítá) a pak po zbytek těch dvou dní prostě nejí.
Ani nevíte, jak bylo těžký začít o tomhle začít mluvit s mojí sestrou A., natož ji požádat o pomoc. Psát sem a přiznat ten schovávaný šrám na mojí dokonalosti, to taky nešlo samo.
Nejvíc se bojím o tom říct našim. Oni jako by si mých podivných stravovacích způsobů nevšimli nebo byli slepí. Už se v tom plácám rok.
Nejvíc mi záleží na tom, co si o mě myslí otec. Domnívá se, že jsem blbá husička, která to nikam nedotáhne. Neslyšela jsem od něj, že mi to sluší nebo že se mu líbí projekt, co sem udělala nebo třeba i ty blbý jedničky v indexu (na architektuře). Neustále něco hodnotí kritizuje i chválí, ale mě se vždy opatrně vyhýbá. Co já vím z jakýho důvodu? Že by najednou neuměl pochválit nebo se bál, že jeho kritika nebude důstojně přijata. Jsem si k němu hledala vždycky hůř cestu, než A. Moje puberta němela ani zdaleka tak nenápadný průběh jako ta její, a tak jsem si vždy po diskuzi s otcem odešla pobrečet do svýho pokoje.
Teda to je zase zpověď. Poněkud jiný kafe, než ty články předtím, co? :)
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11Tak mi skončila šichta v ateliéru. Poslední týden jsem se tam dloubala v nose a v pátek jsem si drze vyndala na stůl francouzštinu, abych neusla.
Ale nebudu předbíhat. V pondělí vedle mě do brigádnických řad postavili jistýho Milana. Je to překvapující, ale vážně hezkej sebevědomej kluk mě nepřitahoval. Ani chloupek se nezachvěl, když kolem procházel. Celý týden jsem žasla sama nad sebou. Zkušebně jsem si ho představila nahýho. No je to trochu neobvyklý svalnatej čvuťak... stále žádné vzrušení.
A proto jsem taky šla na gyndu. Svérázný gynekolog mi řekl, že jsem divná, když nemám ve dvaceti tolik měsíců měsíčky. To, že je nemám, je vysvětlením, proč mi padaj vlasy. Bezva už jsem se bála, že to mám z tý poruchy příjmu potravy.
Říkal, co za ním chodí holek v červnu, aby jim napsal prášky a já si je na prázdniny vysadím! Slečno máte to v hlavě v pořádku?
Ne pane doktore, podle počasí se neřídím.
A to nebudete mít žádnýho, toho...?
To nehrozí.
CCo, snad jste nezavrhla samečky?
:DD Ne, akorát sem vybíravá.
Brigádník Milan se furt vytahoval. Ale tón, kterým mi říkal, že jezdí každý víkend za svojí holkou do rodného města, byl až provinilý. Mluvil o prospěchovým stýpku nebo se ptal, jestli umím s excelem a tabulkama. Teda aby se neřeklo, tak ohodnotil modely z balzy, co jsem dělala minulé dva měsíce, jako "slušný".
Pak jsem udělala něco, co ho odradilo se se mnou po zbytek týdne bavit.
Nenápadně jsem si zapoměla index na stole v úplně prázdným skladu. Modrá knížka se lvem s kružítkem tam svítila vedle mojí kabelky. Nevzpoměla sem si na ni celý den :) Akorát jsem párkrát viděla Milana, jak do toho skladu nese vzorky.
A do konce týdne se se mnou nebavil.
Kdo se směje naposled....
Milan se směje naposled. V pátek mě šefová propustila na dlažbu.
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11
Jo já vím, že jsem v pořádným průšvihu.
Stokrát si můžu psát papírky vedle postele a je mi to k ničemu. Jediná moje slabost. Stydím se za ni. Za to, že neovládám svoje chutě. Zvlášť, když mě všichni pobízejí jen JEZ!
Ještě nikdy jsem nikoho nepožádala o pomoc. I tentokrát to snad zvládnu sama.
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11<embed scale="noscale" style="width:220px; height:350px;" type="application/x-shockwave-flash" wmode="transparent" src="http://embed.zedge.net/embed/zsw-embed.swf" flashvars="item_key=809-2-338812-822296724-1" allowScriptAccess="always"></embed><br/><a style="font-size:11px;font-family:arial;line-height:28px;color#960000;margin-left:25px;" href="http://www.zedge.net/track-embed/" title="Zedge - Free mobile fun!">FREE YOUR PHONE - ZEDGE.NET</a><br/>
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11Tak dneska pracovně. Sedím ve sklepě a dělám otrocky modely z balzy. Přesně podle pokynů blonďatý brigádnice provádím dokončovací práce. Ona si totiž hraje na moji druhou šéfovou. Proč? Protože je starší? Protože toho ví víc ze stavařiny? Protože je a bude tu dýl? Děsně ráda mě organizuje, a tak popasala celou A4 pokynů, co mám udělat, jestli to teda zvládnu... Despotická brigádnice s blond hřívou má dovolenou stejně jako sekretářka, co mi pořád civí na monitor, protože sedí za mnou. Ta se za mnou minulý týden přišla důvěrně zeptat, jak se balí chlapi. Má šestiletou dceru, rovnátka a po ránu oteklý nohy.
Balza, to je takový jemný dřevo pro modeláře. Čeká mě souboj s tmelem, co doopravdy smrdí jako zkažená vajíčka a má barvu jako make-up pro Švédky. Díkybohu, že mám rýmu. Nejdřív vyrobím pilníček z nejjemnějšího smirkáče, co tu mám. Fuj kanagon taky páchne. --- Ták, šmirgl už mám. Proč jsem ho dělala, stejně ho nepotřebuju!? ---- Po několika hodinách s tmelem musím přiznat, že se jako make-up pro dřevo osvědčil.
Šéfová ateliéru má blbou náladu, protože volal nespokojený klient. Oni jsou totiž pořád nespokojený, najednou si vzpomenou, že tam chtěj polštářek pro dogy, ale ono tam je okno! Posunout! Ale tam sou trubky, nosnej sloup! Následuje půlhodinovej hovor ředitele banky a mojí šéfky o výběru menšího psa.
Nervózní šéfka si poté přisedla k jiné architektce a kouká, jak pracuje. Šmarjá, si mě asi taky brzo zkontroluje! Mám bobky, tak pořád minimalizuju okno. Výborně, právě z ní vypadlo, že v jednu hodinu odchází. Neuvěřitelně pomalý kolega telefonuje. Při telefonování získává jeho hlas zvláštní teplou barvu.
Je po jedné hodině a ateliér je nechán na pospas architektům a projektantům. Začíná debata o politice: Ukrajina je blíž než Gruzie né?, kterou zakončí vyplutí dalšího problému, prý objednali špatný židle.
Už to řeší hodinu.
Dostala jsem speciální designérský úkol. Konečně přestanu šmirglovat a tmelit stolečky za dřeva. Sesypu pyliny z černého tílka, který se tak líbilo týpkovi, co nám přinesl poštu. A půjdu dělat kvalifikovanou práci v angličtině: evakulační plán.
Výborně, zrovna se hádám s projektantkou TZB, kterej chlast po přidání vody zbělá. Ona: Ouzo Já: Absinth. Jak jsme se k tomu dostaly? Snažila se charakterizovat barvu skla, co povezou na stavbu. Viz anketa. Dám si na to další čaj.
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11Dnes bylo krásné pondělní ráno a já vysedávala na našem vesnickým nádraží: Čekám na vlak o hodinu dřív. Proč?
Tak tedy:
Jedu si pěkně na kole, pomalinku, kochám se prázdnou vesnicí, sem tam jen nějaký důchodce zalévá zahrádku. Ptáčci zpívají a já vjíždím do poslední zatáčky. Pokusím se zaostřit svůj chabý zrak a uzřím, že vlak vjíždí do stanice. Zrovna dneska jede krásná nová souprava. Přede mnou je ještě 200 metrů osluněné asfaltové pěšinky.
Trochu tedy zrychlím. Podél cesty sekají strunovkami vysokou trávu ... vlak zastavuje a já jsem už na zastávce.
Motá se přede mnou stařík. Co když to stihnu?
Kolo do rychle stojanu. Sakra mám špatný klíč od zámku na kolo.
Vše je ztraceno - slyším, jak se vlak rozjíždí. Nu nevadí. Zámek jen tak narafičím: aby to vypadalo. Jo a nezapomenu narovnat exrémně krátké květované kraťasy.
Jediné, co mne vyvádí z rovnováhy je to, že jsem Vaškovi včera v divadle řekla, že pojedu do města vlakem v devět. Co když kvůli mě vstával? A tak, abych si udělala alibi a případně ho jen potěšila, píšu: Hadam dobre ze si jeste v pelechu?
Hm, v noci se mi zdálo o jeho svalnatých rukou. Kdyby aspoň nebyl tak ošklivej! -moment přišla sms- Prej ho mám přečtenýho. Hlavně, že na mě nikde nečeká.
Zde mělo být cca 8 vět o panu K., které jsem vymazala, protože ho už neznám. Neodpustím si připomenout, že začal terorizovat přes icq i moji další oběť: Rockera. A to ještě dřív než mě stačil Rocker kamkoliv pozvat! Drsňák v kožený bundě mi pak poslušně dal přečíst originální historii dialogu icq s mým bývalým panem K. To je od něj milé.
Vaškovi sem popravdě řekla, že mi na vzhledu nezáleží. Prostě charakter nenahradí ani zjev Jima Morrisona. A tudíž začal litovat, že mne seznámil se svým nafoukaným a nebezpečně inteligentním kamarádem Rockerem. Kdoví, třeba si myslel, že vedle obtloustlýho arogantního rockera bude vypadat dobře. Nejzábavnější je, jak na sebe navzájem házej špínu. Vašek: "Je to sobeckej tlusťoch." Rocker: "Vašek je největší sobec co znám. I to citový stránce!" Vašek: "Určitě o mě říkal, že mám chlupatej zadek!" Rocker: "Má chlupatou prdel."
A pak vyzvídaj, co na něj ten druhej prásknul.
Včera jsem byla u Rockera doma na filmu o The Doors s lahví dobrého vína. Přišla jsem domů a dala ho stahovat, abych ho pustila i ségře.
Dnes mi Vašek slíbil, že mi donese dvd The Doors. Pozdě ale přece. A taky aby zamaskoval, že není sobec ani socka, tak mi vyloženě vnucoval pozvání na večeři.
Kdybych si měla vybrat:
a) svalnatý umělec s bláznivýma nápadama a chlupatým zadkem
b) obtloustlý nafoukanec v kožený bundě s intelektuálníma kecama
a) i b) jsou děsný sobci. V tom měli oba pravdu.
Radši půjdu na rande se třetím, ať to mám z krku. Tak!
Během dnešního líného rána nakoupím pár štětců, abych měla v divadle co dělat, sednu si na kávičku a odešlu tento text světu.
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11otec
babička -oddanost,
matka - přetvářka v dobrým slovasmyslu
šubrtová - enthusiasmus, odhodlání
adámek - pokora
pan K. - nejdříve používej selský rozum., touha po dokonalosti.
Christová - nemusíš se přece stydět za to, že jsi skvělá.
inspirují tím, jací se mi zdají, jak se tváří, nikoliv tím, co mi tají. I když každý má své chyby, a třeba jsem některé z nich neměla ráda, tak mne vychovávali a podíleli se na vytváření mojí osobnosti. A proto je důležité to, jak na oklí působíme. Často mi někdo vytýká, že mi příliš záleží na tom, co si o mě oklolí myslí.
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11Jsou lidi, který mám strašně ráda, a proto bych jim neublížila a nezradila je, ani kdyby mě mučili špekem, aspikem, vařenou pohankou, škvorama, operetou, kremrolema, hiphoperama, análním sexem, skačkem, peroxidem vodíku, hodinama dějepravy o Habsburcích, Hello Kitty, zimou a pupkatejma chlapama najednou!
Teď si zrovna nemůžu vzpomenout na víc než na dvě osoby: kromě mojí babičky, je tu hlavně moje ségra. Byla pro mě vždycky vychytralou věčně se opičící slušňačkou.
>Když jsme byly malý často jsme proti sobě brojily. Já sem se kámošila se sousedkou z jedný strany a ona se sousedkou z druhý strany našeho baráku. Různě jsme se nad tu druhou vytahovaly. Jsem ji třeba nechtěla pouštět do našeho domečku, co jsme si udělaly z pařezů. Pak jsme ji teda přijaly, (dnes se tomu říká prý šikana :o) a tak nám musela dělat služku. Třeba věčně zametat "cestu", aby na ní nebylo listí, doplňuji, že to bylo v lese.
>Do onoho domečku jsme si nosily gumový atrapy pravých miminek, kterým se měly zavírat oči, když jste je položily (jakože spinkaly). Této modrooké napodobenině pravého mimina jsem utrhla hlavu, nebo ona spíš upadla. Bohužel ani mé Bárbínky neměly hlavy. Tedy ano, ale nasazovací, cíleně jsem je totiž trhala, abych jim mohla lépe oblékat šaty nebo aby se z nich dala rychle vylévat voda, když mi spadly do bazénku. Ségře jsem zničila tu její, když jem jí urvala nohy a ruce. Vypadalo to směšně, to jo, ale dodnes se hanbím, však tehdy jsem ji schovala do skříně. Vlastně všechno, co jsem jako malá rozbila, jsem schovávala.
>S bárbínama sme si vyhrály nejvíc. Kelly a Pamela byly ty moje. Dona a Tereza její. (Jo, jmenujou se podle holek z Beverly Hills 90210). Jako malé holky, nás zajímalo všechno kolem sexu, který byl pro nás velkou neznámou a dávaly jsme dohromady různé střípky toho, co se i přes puritánskou výchovu k nám dostalo, především z televize. Maminka s tatínkem vždycky se slovy "fuj" přepnuli kanál. A tak s pocitem, že děláme něco špatného, jsme dávaly barbínu a Kena vedle sebe do postele. Popřípadě na misionáře a říkaly tomu "Kelly s Kenem dělaj želvu". Dokreslily jsme jim fixem líčení i bradavky a ochlupení jako mají opravdové ženy, a pak Donu mohl přepadávat můj Ken ve sprše. A třeba i několikrát za večer. Co to vlastně ten sex blíže je, jsme se dozvídaly z pořadů jako bylo Peříčko, když naši nebyli doma, ale co kam patří a jak, mi nevysvětlil nikdo lépe než poradna v Bravu. Dodneška si pamatuju, jak jsem si to první brávíčko s Bartem Simpsonem na obálce koupila s mamkou v supermarketu a pak jsem si potajnu četla tu poradnu lásky. Není tomu tak dlouho, co mamka mezi řečí prohodila, jak se jí ulevilo, že tuto část výchovy za ní udělal časopis. Teda dodnes rodiče, zejména otec (mám s ním odtažitější vztah), odvracejí zrak při sexuálně zajímavých záběrech ve filmech po zprávách. Možná taťkovi stále červenají tváře při lechtivém tématu hovoru (co já vím, když je červenej porád) a matka dodnes dostává sodu od babičky, když zjistí, že nás nechává dívat se na takový sprosťárny jako je Hříšný tanec.
Jen tak mezi námi: podle mě je škoda, že v televizi neběží sex ani večer. Komu to připadá nechutný? Vypněte to a nepruďte většinu národa. A to jsme jedna z nejateističtějších zemí.
>A teď zpátky k dětem: Někdy v sedm ráno jsme už zvonily u sousedů, že si půjdeme hrát. Pak jsme se divily, že nám nikdo neotevíral... Jo asi jsem to občas v tom hraní na realitu přeháněla.
>Občas jsem na ni žárlila. A hodně. Zvlášť kvůli tátovi, se kterým to výborně uměla. Třeba i proto, že ségra byla vždycky velmi podobná matce, která byly (přiznej si to) za mlada krásná.
>Jí zase vždycky krkalo, že já jsem ve všem první a ona až druhá. Typický problém s nastavováním laťky: moc vysoko nebo příliš nízko. Mě jí nastavoval otec a jí my oba. Když jí nedosáhla bylo jí z toho na nic, když ji překonala byla jsem mrzutá já. Asi to je příčinou toho, že se naučila, perfektní chameleoní schopnosti přizpůsobit se daným podmínkám (bych se měla od ní přiučit) a pak jsme se jenom divily, jak si všichni mysleli, že jsme dvojčata.
Jasný, že dostávala sodu za to, když se opičila nebo nedělala, co sem jí řekla. Sem byla přece starší ségra!
Sex je hlavní téma v lidském životě a vše se točí kolem něj (teda, podle toho, co můžu zatím říct ve svých dvaceti letech). Od cudného umývání kačenky v lavoru s vlažnou vodou a podivného rulíka mezi nohama kamaráda ze školky přes pokoutné vyhledánání erotiky v časopisecha televizi, hraní "flašky" na táborech, prvních francouzských polibků v opilosti, defloraci v opilosti, dobrého pohlavního styku za střízliva, čekání na prvního vyvrcholení a vynikajícího sexu v převleku za děvku až po odhalení perverzních choutek Vaší drahé polovičky.
V dětství se snažíte zjistit, co to je, v dospívání se s tím, co zjistíte, pokoušíte vyrovnat. Jeden příklad za všechny: Dvě nafoukaný hoperský děcka jsme potkaly včera na naší vesnický diskotéce. Vážně roztomilí hošíčci, vypadali jako Dustinové Hoffmanové - Absolventi. Říkali si věru zajímavě: Akademy a Bos (asi podle jejich samčích vzorů, pravděpodobně černochů). Nebyli to bratři, ale byli perfektně sehraní.
"Když chceš luxus voláš Rosenbergovi, když chceš grand luxus voláš Ademyho a Bose!" Rapovali tam před hloučkem vykulených holek a z jejich pohledu hodnotili realitu "Týhle mega prdeli bych nedal.", ale když se k tomu přidala vyvinutá hruď : "Ty pí*o, pícháš líp než moje matka!" V tu chvíli, jsme se mohly potrhat smíchy a nemohly jsme odolat, abychom je nepopichovali ("Co tady dělaš borce? Si ho denně přeměřuješ, jestli nepovyrost."), efekt to mělo takový, že za chvíli bavili solidně rozjetou společnost především dívek věku 13 až 20 let.
Ti dva panicové se před náma pýřili až hrůza. Snad se tak snažili zakrýt obavy z toho co by přišlo, kdyby to doopravdy mohli zkusit. Nechala jsem se ráda bavit, kromě toho, že mi to svým způsobem lichotilo, jsem si pohrávala s představou, že bych jim řekla: "proč kolem toho takový kecy, pojďte se projít." Je fakt, že se mi vždycky líbili mladší kluci. Stejně starý a starší taky. Ani jsem to nenavrhla a už povídali (dodávajíc si sebevědomí): prý bychom na ně neměly. Taky, že ne, kdo by se otravoval se zaučováním paniců? Každý se vyrovnává se sexualitou jinak. Tohle byla taková malá ukázka zajímavé kombinace alkoholu a neklidného průběhu puberty :)
My chceme pořádný chlapáky s tělem a posluchačskými schopnostmi jako má Ken, s mozkem programátora, s prohnaností vikomta Valmonta, s pečlivostí účetního, sebevědomím Akademyho a Bose, s nástrojem černocha, s trpělivostí a vytrvalostí vítězů, o očima a hlasem Kurta Cobaina a s láskou vášnivého milence prvních dní.
Koupily jsme si se ségrou šáňo, nechaly Akademyho, aby ho na nás vylil a kecaly o sexu. Jak jinak. Na svojí ségře jsem pozorovala sympatickou přiopilost. A na svých kamarádkách obvyklou přiopilost. Na kamarádech nezvyklou mrzutost, zvláště když se jali do mne rýpat. Jak jsem to oblečená, proč vypadám jako diskantka – zdravotní sestřička, co to mám za boty, jak se směju, že nepiju, nejím a nespím a ještě navíc mám divnej kloub na ruce! Že se se mnou, Vašku, vůbec bavíš?! Jako puberťačka bych to obrečela, ale dneska už vím, že to myslel zle, právě naopak. Ačkoliv je to věru zajímavý druh flirtu, který doporučuji praktikovat pouze ješity s ješitou, ostatní by vážně mohli odejít s vlhkým zrakem.
Naštěstí přišla ségra oblečená jako prostitutka a zachránila situaci. Díky A.! Prostitutka a zdravotní sestřička byly prostě největší kočky v sále.
† 13. 11. 2008 | kód autora:
F11Pozvání k sobě domů vypadlo z maxi rtů Ucha na jedné kamarádské (jen z mé strany) schůzce na Petříně. Tehdy si naplánoval, že bude spát u mě na koleji a pěkně to zaobalil, aby to vypadalo, že jsem ho navrhla já. S postupem malé ručičky po ciferníku jsem si uvědomovala porád víc, že je to je faux pas (rozuměj: špatný krok), protože...
...mě bolela hlava (po celodenní inhalaci acetonového kanagonu při lepení modelu).
...bych mohla ztratit přízeň Francouzů z vedlejšího pokoje.
...jsem Ucha zase až tak moc neznala a proč mu naznačovat, že má šanci, když ho nechci?
Zhrzený, že se mi podařilo se z toho nešťastného plánu, že přespí u mě, nakonec vykroutit, jen tak plácl, že bych aspoň mohla přijet za ním, v jeho kraj. Och, vzpoměla jsem si, jaká je tam nádherná příroda, koukla na jeho smyslné rty a nadšeně kvokala: "Tyjo, to by bylo super." Nemohl věřit vlastním uším, ale počal kout železo... že jeho maminka nebude doma, že pro mě přijede do Prahy, že koupíme víno a že blabla.
Já (naivně): "Mám si vzít nějaký sportovní boty?"
Neodvážil se odpovědět jednoznačně. Ale musela jsem se zeptat, už jen z principu a pobavení při pohledu na něj, jak se snaží, aby to nevypadalo, co že to chce, abychom u něj doma dělali. Pro zachování dojmu prostoduchosti jsem se vyptávala na možnosti pěší turistiky v tamějším okolí :D
Proč tedy Ucha tak zlobím?
1. Lichotí mi jeho zájem.
2. Vypočítavost. Líbí se mi jeho kámoš (Přezdívejme ho např. pan B.) a potřebuji, aby o mne dostával takové a takové informace.
3. Zábava. Pan B. odcestoval kamsi za oceán makat, tak si krátím dlouhou chvíli.
Tak tedy onen "výlet" se konal tento týden (jeho maminka odjela neznámo kam). Musím přiznat, že jsem byla lehce nejistá (přeci jen Ucha zase až tak moc neznám), ale vzrušení z nebezbečenství ke každé adrenalinové zábavě patří.
V Práglu po tom, co jsme nakoupili dvě lahve vína (každý svou), mě naložil do svý dvacet let starý japonský káry se sekáčovým soundsystémem a nefungujícími dveřmi (lezlo se tam okýnkem). Otisky podrážek poukazovaly na činnosti, při niž se vykopávají nohy až ke stropu.
Buhvíproč mě jeho nesmělost ujišťovala v tom, že tohle hřiště je naprosto neškodné a nic se proti mé vůli dít nebude. S prvotním ostychem odpadla tedy i prvotní nejistota a já jsem se vyšvihla do svého imaginárního sedla a vychutnávala si jeho nesmělost a bavila se posloucháním keců o jeho oblíbené literatuře. Stále se snažil, aby jeho sexuálně orientované úmysly byly zaobaleny do úhledného balíčku s mašličkou. Tvářila jsem se naprosto nevinně a naivně, ale nadhledem jsem se snažila držet pevně opratě ve svých rukou.
Na jeho signály při dvoření jsem reagovala chladně, nic jsem si ním přeci nechtěla mít! Očividně mu lezlo krkem, jak jen tak sedím na židli v jeho pokoji a nereaguji na ty jeho signály. Chvílemi klasicky mužská gesta střídala nervozita a pochybnost, co bude dál. Pro pohnutí se ze stavu plky-plk-o-umění se rozhodl otevřít láhev vína a dal mi vybrat, kterou, že to otevřeme. To by nebyl správný adrenalinový sport, kdyby jsem nezvolila to, které kupoval on (jak jsem později ukázalo, předpoklad, že bylo o dost silnější, nebyl lichý) a za chvíli jsem ležela na jeho letišti (ve vší cudnosti).
To se stále naše kecy držely při zdi. Znuděně jsme proto usnuli. Před odpoledním šlofíkem zaznamenal alespoň jeden bod, který jsem mu dala k dobru. "A co pusa na dobrou noc" :-* "Eště jednu" "To jsem si mohla myslet :-D, na co by ti byly dvě?" A usnula jsem. On prý též a probudila jsem se přikrytá asi tak za dvě hodiny. Za oknem pršelo, před oknem šuměl větrák v počítači a já byla pod hřejivou peřinou jeho bráchy.
Po prozření mi jeho nejistota, "co teda jako bude", přestala připadat zábavná. Omrzelo mě dělat fóry, a to bylo důvodem vyložit karty na stůl. Což vedlo ke stanovení nových pravidel hry. Upřímně jsem mu pak odpověděla na otázku, zda bude sex. Jistě, že ne.
Posilněná vínem jsem neváhala s odpovědí ani na otázku, proč jsem teda jako přijela... Protože si mě pozval! Ó jak mě baví vrhat se do jámy lvové, není nad doplnění adrenalinu do krve. Upřímně jsem mu objasnila svoje úmysly (ne všechny, přeci mu neřeknu, že panu B. bych "dala" velmi ráda). Moje syrová otevřenost zcela změnila situaci a z naivky jsem se proměnila v sebevědomou realistku. Nově vzniklá atmosféra mu umožňovala, přestat chodit kolem rozpálené kaše a na férovku se v pravidelných intervalech dožadoval sexu. To, že má smůlu ON jen proto, že mne nepřitahuje a není můj typ, pobuřovalo jeho ješitnost. Přece bych s někým jen tak nespala, když s ním nechodím, že?! Tak sem mu to i řekla. (Vypočítavost i pravda). A chodit s tebou taky nikdy nebudu.
Dopila jsem víno a jeli jsme na večeři jeho fárem do vesnický hospody (ačkoliv toho vypil víc než já, řídil stále stejně), kde jen tak mimochodem vařili vážně dobře. Celý večer se nesl v podobném duchu, tzn. padlo asi stopadesát otázek se sexuálním podtextem a vyzývavých popř. chladných odpovědí, podle potřeby kalibrování nálady. Dostal asi ještě dvě letmé pusy a já mu pak za odměnu málem usnula na rameni při sledování nudnýho krimi. Spořádaně oblíct "pyžámko" a šupky dupky na jeho letiště. A houbičky s octem.
Od nemluvného rána uteklo několik dní a ani já, ani on, jsme neměli potřebu toho druhého obtěžovat svými textovými zprávami. Proč taky? On se už asi neozve, protože jsem s ním zametla a já se ozvu až budu potřebovat des nouvelles o panu B.
Závěrem? Byly naplněny body 1, 2 a 3? Jo, byla to pastva pro moje ego, nenudila jsem se a on určitě taky ne, ačkoliv to nedopadlo podle jeho plánu. Nic víc než kecy a doprošování se polibků si nedovolil. Moje pověst, která by měla doputovat k uším pana B. již druhý den po akci, by neměla být poškozena.
Poznámka: během onoho večera si psal i s panem B. a jelikož v tu chvíli už byla zavedena nová pravidla, tak mu prostě napsal: "Překecávám **(=holka podle barvy vlasů, tak mi mezi sebou prý říkají) k sexu." A na otázku, jak se máte pane B. v cizině, jsem si přečetla, že mu jistá slečna hodně dlouho neodepisuje (Zaslechla jsem, že spolu byli jedinkrát na pivu). Smíchy sem se mohla potrhat.
Copyright © 2008-2010
Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
